Tak máme tu dnešek, jehož štítek nese datum takové jaké nese. Mnohem víc však o posledních dnech prázdnin vypovídá několik dalších věcí. Už mám za sebou každoroční Jesenický camp, který je vždycky jakýmsi příjemným zakončením období bezstarostného volna. V den odjezdu ze Žateckého hlavního nádraží se člověk cítí bezstarostný, plný dobré nálady a to i přes to, nebo právě proto, že je obtěžkán zavazadly obsahujícími základní zásoby piva, či vína a jiných různých nápojů. Cesta do Jesenice není nenáročná, absolvoval jsem ji s tlupou zvířat v předchodbičce jednoho z vlaků Českých drah. Nutno říci, že dvakrát chladno v té chodbičce nebylo a občasné vyvětrání otevřením dveří v zastávkách již bylo poskrovnu, opravdu nebylo dostatečné. Žádný div jak byli všichni spokojení, když někteří již značně opojeni zklopýtali ze schůdků Jesenické lokálky a jali se vyrazit pěšmo směr rekreační areál Silnice Group. Tam jsme také nakonec lehce ztahaní dorazili. Našli se aji zašíváci, kteří se nechali odvézt autem ze své domoviny až do cíle. Není ale nad tradiční cestu vlakem. Po základním občerstvení a napojení hladových zvířat jsme rozložili ve třech chatkách zázemí pro nastávající akci. Věřte, že stála za to a každý den byl jedinečným zážitkem. Nejde zde popsat minutu od minuty jak jsem celou akci prožíval a není to proto, že bych snad nějaké momenty zapomněl, ale proto, že zážitků je zkrátka moc a tak vypíchnu ty hlavní. Kdo to neví, tak správcem areálu je pan Grác, námi všemi hrdě zvaný a velebený Pangrác, chcete-li Pankrác. Této legendě je již pár let přes osmdesát a je to známý štramák, který třicet let pracoval jako hoteliér v Hotelu Družba, jehož lesk a sláva už dávno zapadly, i když dále žijí v Pankrácových vzpomínkách a vyprávěních. Tomu člověku patří velká čest, neboť navzdory svému věku se vzorně staral o naše pohodlí a o to, abychom každý den měli "kultůrku" (jakási hlavní budova) čistou a připravenou k další akci. Tomu člověku tedy patří náš nesmírný vděk a obdiv. Další charakteristikou campu je procedura hygieny. Kdo by čekal velké zázemí v podobě nablýskaných sociálek a vody horké tak, že se z ní kouří, ten by se moc mýlil. Existují totiž dvě možnosti jak se na campu umýt. První a více přírodní je ujít pár kroků k místnímu rybníku, který každý rok více a více vysychá a zde takzvaně na adama hygienu vykonat, někdy i za přihlížení diváků:) Druhá možnost je Pankrácova po domácku vyrobená sprcha z věšáku a z kropítka na trávu. Teče v ní však celkem ledová voda, i když některé to nemůže odradit se vysprchovat i v čase kdy noc už není tak mladá. Vzhledem k velice nízkému počtu ženských účastnic, slovy jedné, o naše kručící žaludky nemohlo být v rámci vlastní soběstačnosti postaráno a tak se strava seskládal z toho, že člověk když vstal, tak tupým nožem okudlal krajíc chleba, k němu si ve změti všeho možného našel nějakou přílohu a ukojil svou akutní potřebu dát něco do žaludku. Šlo jen o dočasné řešení a tak jsme se téměř každý den vydávali do vsi Jesenice, abychom zde v motorestu Na Cháti poobědvali. Někdy bylo jídlo výborné, někdy horší, stejně jako obsluha, kterou někdy tvořily sličné děvy a jindy číšník, který ač sympaťák, tak trochu nestíhající, byvše na vše sám. Po skončení oběda jsme se obvykle vydatně nacpáni někteří hotovým masem jiní syrovým odebrali zpět na naši kalící bázi. Po odpolednech probíhaly různé odlehčující hry, jako bang nebo carcassonne a všichni se začínali pomalu rozpíjet na další večer. Večery probíhaly takřka identicky až na různé výjimečné atrakce, jako byl táborák a noční sprchování. Většinou jsme hráli macháčka a konzumovali zelenou, rum, pivo, víno, vodku, champagne. Tančili jsme, zpívali a zkrátka dosytosti jsme užívali jesenických radovánek. Postupně jsme se rozutíkali povětšinou za školními povinnostmi, až nás zbylo posledních pět, kteří jsme v sobotu popadli bagáž, 4 prázdné kastle a vyrazili směr go houm. Stiskli sme ruku Pankrácovi a vyrazili vstříc novým zítřkům, které nás v dalším roce čekají. Jak se tak vracíme vlakem a koukám na očesané chmelnice a pokosená pole, přepadá mě nostalgie končících prázdnin, ale jeseničáři věřte mi s nikym bych je nezakončil raději než s vámi a doufám, že se nám to příští rok zase zdaří, i když asi ne na stejném místě. Tak ať se nám daří v novém školním, pracovním a jakémkoli roce.
