pondělí 25. srpna 2008

Jevany go home


Tak máme tu dnešek, jehož štítek nese datum takové jaké nese. Mnohem víc však o posledních dnech prázdnin vypovídá několik dalších věcí. Už mám za sebou každoroční Jesenický camp, který je vždycky jakýmsi příjemným zakončením období bezstarostného volna. V den odjezdu ze Žateckého hlavního nádraží se člověk cítí bezstarostný, plný dobré nálady a to i přes to, nebo právě proto, že je obtěžkán zavazadly obsahujícími základní zásoby piva, či vína a jiných různých nápojů. Cesta do Jesenice není nenáročná, absolvoval jsem ji s tlupou zvířat v předchodbičce jednoho z vlaků Českých drah. Nutno říci, že dvakrát chladno v té chodbičce nebylo a občasné vyvětrání otevřením dveří v zastávkách již bylo poskrovnu, opravdu nebylo dostatečné. Žádný div jak byli všichni spokojení, když někteří již značně opojeni zklopýtali ze schůdků Jesenické lokálky a jali se vyrazit pěšmo směr rekreační areál Silnice Group. Tam jsme také nakonec lehce ztahaní dorazili. Našli se aji zašíváci, kteří se nechali odvézt autem ze své domoviny až do cíle. Není ale nad tradiční cestu vlakem. Po základním občerstvení a napojení hladových zvířat jsme rozložili ve třech chatkách zázemí pro nastávající akci. Věřte, že stála za to a každý den byl jedinečným zážitkem. Nejde zde popsat minutu od minuty jak jsem celou akci prožíval a není to proto, že bych snad nějaké momenty zapomněl, ale proto, že zážitků je zkrátka moc a tak vypíchnu ty hlavní. Kdo to neví, tak správcem areálu je pan Grác, námi všemi hrdě zvaný a velebený Pangrác, chcete-li Pankrác. Této legendě je již pár let přes osmdesát a je to známý štramák, který třicet let pracoval jako hoteliér v Hotelu Družba, jehož lesk a sláva už dávno zapadly, i když dále žijí v Pankrácových vzpomínkách a vyprávěních. Tomu člověku patří velká čest, neboť navzdory svému věku se vzorně staral o naše pohodlí a o to, abychom každý den měli "kultůrku" (jakási hlavní budova) čistou a připravenou k další akci. Tomu člověku tedy patří náš nesmírný vděk a obdiv. Další charakteristikou campu je procedura hygieny. Kdo by čekal velké zázemí v podobě nablýskaných sociálek a vody horké tak, že se z ní kouří, ten by se moc mýlil. Existují totiž dvě možnosti jak se na campu umýt. První a více přírodní je ujít pár kroků k místnímu rybníku, který každý rok více a více vysychá a zde takzvaně na adama hygienu vykonat, někdy i za přihlížení diváků:) Druhá možnost je Pankrácova po domácku vyrobená sprcha z věšáku a z kropítka na trávu. Teče v ní však celkem ledová voda, i když některé to nemůže odradit se vysprchovat i v čase kdy noc už není tak mladá. Vzhledem k velice nízkému počtu ženských účastnic, slovy jedné, o naše kručící žaludky nemohlo být v rámci vlastní soběstačnosti postaráno a tak se strava seskládal z toho, že člověk když vstal, tak tupým nožem okudlal krajíc chleba, k němu si ve změti všeho možného našel nějakou přílohu a ukojil svou akutní potřebu dát něco do žaludku. Šlo jen o dočasné řešení a tak jsme se téměř každý den vydávali do vsi Jesenice, abychom zde v motorestu Na Cháti poobědvali. Někdy bylo jídlo výborné, někdy horší, stejně jako obsluha, kterou někdy tvořily sličné děvy a jindy číšník, který ač sympaťák, tak trochu nestíhající, byvše na vše sám. Po skončení oběda jsme se obvykle vydatně nacpáni někteří hotovým masem jiní syrovým odebrali zpět na naši kalící bázi. Po odpolednech probíhaly různé odlehčující hry, jako bang nebo carcassonne a všichni se začínali pomalu rozpíjet na další večer. Večery probíhaly takřka identicky až na různé výjimečné atrakce, jako byl táborák a noční sprchování. Většinou jsme hráli macháčka a konzumovali zelenou, rum, pivo, víno, vodku, champagne. Tančili jsme, zpívali a zkrátka dosytosti jsme užívali jesenických radovánek. Postupně jsme se rozutíkali povětšinou za školními povinnostmi, až nás zbylo posledních pět, kteří jsme v sobotu popadli bagáž, 4 prázdné kastle a vyrazili směr go houm. Stiskli sme ruku Pankrácovi a vyrazili vstříc novým zítřkům, které nás v dalším roce čekají. Jak se tak vracíme vlakem a koukám na očesané chmelnice a pokosená pole, přepadá mě nostalgie končících prázdnin, ale jeseničáři věřte mi s nikym bych je nezakončil raději než s vámi a doufám, že se nám to příští rok zase zdaří, i když asi ne na stejném místě. Tak ať se nám daří v novém školním, pracovním a jakémkoli roce.

neděle 27. dubna 2008

Tak mi to sečtěte


Jeden naplno prožitý víkend, nějaký alkohol, spousta myšlenek. Je neděle, tak zúčtujeme a začneme v pondělí zase žít normálnější život. Je pátek toulám se městem kouřím a hledám inspiraci k tomu něco kloudného vyfotit. Hlavou se mi honí myšlenky, jak já vlastně ani nehledám dobrý snímek, ale ve skutečnosti hledám nějakého diváka. Musí to zajímat minimálně jednoho a to mě. Jaký má být snímek? Jaký bude divák? Můžu ukrýt motiv a on či ona budou přemýšliví a budou hledat? Nebo budou naivní a musím vše naservírovat jak to je? Jaký divák jsem vlastně já? Dekompozice a nepochopení na první pohled ve mně vzbudí aktivitu. Nejsem nepřítel přímých sdělení, ale když nic hned nevidím, neříkám si, že je to blbá fotka, ale něco si v ní najdu. Nejhroší je, že tam obvykle něco najdu i když je fakt blbá:) Je to vlastně taková adaptace na vnější prostředí. Naučil jsem se spoustu věcí dělat levou, protože v pravé držím ten foťák a mačkám spoušť. Takže když jsou oči slepé dívám se srdcem. Mám chuť se naučit francouzsky, protože nerozumím těm borcům co sedí u stolu vedle a jejich rozhovor mě vážně zajímá. Říkají třeba něco jako: "od svých deseti let chodím na třešně na to stejné místo a ty stromy zemřou se mnou?" Jedno je jisté nehodlám se učit žít sám jen proto, že jsem zrovna opuštěný. A tak si někdy říkám, jestli hledám sám sebe, nebo jestli potřebuji najít někoho, abych se v něm viděl a tak našel sám sebe? Hm? Sleduji každý pohyb, každou reakci lidí na mou existenci, každý pohled. Chci vědět jaký jsem tam venku. Jak mě lidí vidí. když tohle píšu tak si asi bude spousta lidí myslet, že nejsu normální. Jak tu tak sedím tak o sobě přeci jen něco zjišťuju. Viklá se mi stolek a jsem tak trochu parazit. Všechno co fotím už někdo vytvořil přede mnou. Vezmu si z toho co se mi líbí a exponuju to. Vlastně si ukradnu ten lepší kousek, někdy to můžu ukrást celé. Stejně jako to co říkám, je to reflexe něčeho co už někdo řekl. Používám jen slova co už někdo vymyslel a jen je jinak skládám za sebe. Všechno si přetvořím jak se mi to hodí. Nastavím si své 18mm vidění přes malou clonu a jedem. Všechno zabalím na tu malou placičku ve foťáku. Není to nic divného. Žijeme ve světě obalů. Všechno má svůj obal a všechno se dá zabalit. Otáčím listy a vířím cigaretový kouř. To by asi mohlo stačit ne? A že vlastně nevíte jak tedy probíhal ten víkend? Ani to nechcete vědět když tohle byl jen pátek.

čtvrtek 24. dubna 2008

Chm



Gimme some leaves,
gimme them for tree of my life.
Paint them in crazy colors to make me happy.
I will make you bench.
Bench from my passion.
Gimme your hand,
sit next to me.
sit on that bench, under the leaves, under our tree.
Let me make you happy,
until the end.

úterý 22. dubna 2008

Chiquita rulez


Je pozdě a zároveň je brzo, slyším jak tam venku kapky kropí všechno co jim přijde do cesty. Při každém dopadu se rozjařeně rozprsknou aby se na zemi zase slily. Je čas jít spát, ale mně se nechce. Dokážu spočítat kolikrát budu moct ještě poslouchat jak venku prší? Asi sotva, ale přesto o to nechci přijít. Sníst dva banány a poslouchat jak prší. Pak usnu, ráno se vzbudím a budou tu jen louže a dvě slupky od banánů. Tak trochu prázdný svět. Doufám, že nejsem jako banán. Někdo ze mě odnesl ten vnitřek a zůstala jen slupka. Čekám až do mě někdo nalije svůj cit a bude se ve mě vidět jako v kaluži po dešti.

pondělí 21. dubna 2008

Ráno den I


Mrk, mrk spousta světla modrá obloha a slunce svítí. Zakloněnou hlavou vidím jak se mi před oknem třepetají listy. Párkrát se převalím pak to vzdám a vstanu. je potřeba se s tím smířit. Byl to jen sen a začíná další ze série trochu osamělých dní. Hned pondělí, které nesnáším ze všeho nejvíc. Na obchodním právu budu nepochybně znemožněn díky vyhlášení výsledků minulého testu. U mě rozhodoval spíš X factor, neboť znalostí se nějak nedostávalo. Ve škole do šesti, pak posilovna pivo vArtu a spát zase nad ránem. Bude spousta času přemýšlet co udělám se životem další den. I am lonely loner on a lonely road :)