Je pozdě a zároveň je brzo, slyším jak tam venku kapky kropí všechno co jim přijde do cesty. Při každém dopadu se rozjařeně rozprsknou aby se na zemi zase slily. Je čas jít spát, ale mně se nechce. Dokážu spočítat kolikrát budu moct ještě poslouchat jak venku prší? Asi sotva, ale přesto o to nechci přijít. Sníst dva banány a poslouchat jak prší. Pak usnu, ráno se vzbudím a budou tu jen louže a dvě slupky od banánů. Tak trochu prázdný svět. Doufám, že nejsem jako banán. Někdo ze mě odnesl ten vnitřek a zůstala jen slupka. Čekám až do mě někdo nalije svůj cit a bude se ve mě vidět jako v kaluži po dešti.
Žádné komentáře:
Okomentovat