Čím dál tím stejní

Nedávná bouřlivá hádka s kamarádkou mě po pozdějším rozjímání přivedla na zvláštní myšlenku. Nešlo jen o to, že asi nebylo potřeba se hádat a nebylo to pěkné, ale taky mi něco došlo. Pěkně popořadě. Tady je potřeba říct, že se považuji za člověka a předpokládám, že většina čtenářů tohohle příspěvku jsou též lidé ( ne, že by jich bylo tolik, že by dokázali vytvořit reprezentativní vzorek ale.. ). Jsme tedy lidé kam nás řadí určité shodné znaky a vzorce chování. Obvykle si myslíme, jak jsme každý jiný, ale při tom jsme vlastně v tolika ohledech stejní a máme k sobě tak blízko. Co chcu říct by šlo asi dobře vysvětlit na příkladu tohohle blogu. Píšu ho proto, že mám sem tam nějaký problém, trápení, nebo jen tendenci něco sdělit. Většina z nás má někdy nějaký problém, trápení nebo tendenci něco sdělit, to je to v čem se podle mého tak shodujeme a jsme si tak podobní, jenže… Každý z nás to ze sebe ventiluje jinak a tady vznikají ony odlišnosti, které na počátku ani odlišnostmi nejsou. Například různé žánry hudby. Většina hudebníků dělá hudbu z důvodu se nějak realizovat a asi u nikoho to není 100% čistý byznys, jak jsem možná někdy tvrdil. Pokud byste někoho takového našli sem s tím, ale u každého asi byla na počátku potřeba něco, nějak ventilovat. A teď se k tomu dostáváme, myslíme si jak jsme každý odlišný ve stylu a směru jakým směřujeme, ale ve skutečnosti to má stejný důvod. Proč se tedy budeme dohadovat o tom, jestli je lepší rock, hip-hop, country, folk, poezie,fotografie próza, film či dechovka, když vlastně všechno je výsledkem stejného, nebo alespoň podobného záměru. Každý děláme, co umíme, jak umíme a jak se nám to líbí. Naše sdělení pak směřuje do skupiny lidí, kteří smýšlí podobně. Obávám se, že ani jedna skupina nemůže říct, že ona je ta nejlepší a takhle by se to mělo dělat a takhle by se to mělo říkat...a zároveň by ani jedna skupina neměla říkat, že tihle nebo tamti jsou ti nejhorší a nejtrapnější a strašní a všechno co dělaj je od začátku do konce špatně..paač ani tak to není. Jde asi hlavně o to respektovat a hledat ten původní sdělující záměr a překročit to, že jsme vlastně všichni tak odlišní, až jsme čím dál tím víc stejní.